reportáž

Netradičně, a vlastně ani nevím, jestli ne jedinkrát, hned na úvod musím pochválit perfektní organizaci! Vzhledem k šílenému vedru, které celé čekání provázelo, a celkově minimálně kvůli 4 případům kolapsu, namísto dlouhého běhu pod pódium (a že by to zase nějaká ta stovka metrů byla), nás organizátoři po kontrole vstupenek pěkně spořádaně odvedli až na místo. Tak, jak jsme stále ve frontě, tak jsme celý dav šli pěkně pomalu až k pódiu. Žádné zdržování se páskami, tu dostal jen ten, kdo s předního sektoru odešel na WC a hlavně, nejen, že byla povolena půllistová plastová láhev s vodou, vodu dokonce rozdávali!!!

Neptunica začal hrát přesně v 20:00 a ačkoli moc DJ předskokanům nerozumím, protože mi to přijde celkově nudné, nebyl zlý, docela to utíkalo a bylo aspoň na co koukat. V zásadě hrál klasické tracky z 90. apod. let v hardstylovém kabátu a někteří mi přišli, že se bavili více, než na Scooter :-)

Scooter přišli na pódium ve 21:15, kdy už byla decentní tma, aby všechny světelné efekty pěkně vynikly. Úvodem jsme si položili otázku "two beer or not to beer..." a koncert se odpálil s Gimme The Noise, na který hned navázala Maria (I Like It Loud), která takhle z kraje je lepší, než až na konci. Přeci jen, stejně jako Nessaja, Weekend!, Ramp! (The Logical Song) a v zásadě i One (Always Hardcore) už jde o poměně ohraný track, ale zase je to klasika, která by neměla chybět. Techno Is Back v Blasterjaxx remixu je boží, lepší, než albová verze. A i když mi Rave And Shout vyhovuje jako první track po intru více, tak současné moderní singly, Heart Attack i Luv U More, prostě live fungují! Joostovu pasáž odzpíval Jay Frog, který se vůbec celý koncert hodně zapojovat.

Po sérii hardstyle nálože si šel H.P. dát pauzu a Jay a Marcem měli pódium pro sebe... Z reproduktorů se začaly linout tóny nové, pro nás zatím neznáme instrumentální skladby, ve které dominuje trumpeta a je to pecka! Osobně doufám, že zůstane jen u instrumentální verze a že budou na novém albu. Na tuto plynule navázelo For Those About To Rave, kterou jsem tedy také čekal jen instrumentální, ale H.P. se vrátil. V setlistu jsou oba tracky uvedeny s dovětkem "Trumpet", tak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby i tato nové instrumentálka byla ve spolupráci s Timmym Trumpetem.

Waste Your Youth, škoda, že už nehrají piano předehru, ta je senzační a track krásně uvede, zvláště, když u jiných to jde, viz třeba J'adore Hardcore. Bassdrum, opět Jay odzpíval půlku tracku :-) Je skvělé, jak moc se Jay zapojuje... Jen aby nedopadl jako Sebastian, aby nebyl příliš oblíbený.

Nessaja je track, který mě příliš nebaví a raději bych návrat I'm Raving, ale zase je to první track s Jayem, tak proč ne. Ale trojkombinace Weekend!, Nesssaja a Ramp! (The Logical Song) je vražedná. Myslím, že tyto by se daly nahradit něčím neoposlouchaným. Stejně jako druhé instrumentální medley, We Are The Greatest OK, Jay i Marc spolu za klávesami (na Jayově místě), oba na obličeji brýle, které vysílají červené laserové paprsky, a tváří se jako roboti. Bramfeld dokonalost!

Zkrátka, koncert šlapal od začátku do konce, bez jediného hluchého místa. Spousta pyrotechniky, páry i plamenů. Zejména plameny byly síla, při každém vyšlehnutí se už do tak pekelného horka přidalo další X stupňů výhně. V jednu chvíli dokonec několik prvních řad udělalo tak krok dva zpátky, jak se horko nedalo vydržet :-) Tedy, po oficiálním finálním medley, kdy H.P. představil celý tým, jsem si nebyl jist, zdali ještě přijdou, ale pořád jsem čekal na úplný závěr Which Light Switch Is Which... No, bylo jen FCK 2020... Byť chvilku jsem si myslel, že zahrají ještě znovu Maria (I Like It Loud), když H.P. začal hláškovat "döp, döp, döp...", nicnéně hned přešel na "yeah - ea - ea - ah" a dokonce i na "oi - oi - oi fucking oi..." Mimořádně povedený koncert...

Vlastně všichni byli nějak v pohodě, podařilo se mi "vysomrovat" setlist, 2 kelímky (jeden dokonce i s pivem) a H.P.m podepsaný tour plakát. K dokonalosti zbývalo jen setkání... ;-)